V páteční den jsme se všichni sešli v multifunkční učebně, kde nás čekalo vyhodnocení soutěže ve sběru kaštanů a žaludů. Přišel se za námi podívat pan Jiří Hopp, který je členem MS Dubina Větřkovice. Vyprávěl nám o tom, jak myslivci v zimě chodí krmit zvířátka do lesů, co vše zvířátka mohou sníst, proč se jim dává sůl. Odpověděl na naše záludné otázky a poté nám rozdal ocenění za sběr. První místa váhově odskočila od ostatních a obsadili je samí hoši.

Kde bydlel pekař, stolař, obchodník, švec a jiní šikovní živnostníci a řemeslníci, tak na to zavzpomínala babička Arnoštka Geblová, která za námi zavítala. Nemohli jsme uvěřit tomu, že se celá rodina postupně vykoupala v plechové vaně, děti musely pomáhat na poli a také doma. Když dostaly nějakou drobnost - perník nebo dřevěného koníčka - byly šťastné. Lidé si ale více pomáhali, měli k sobě vzájemnou úctu a jejich skromný život brali jako samozřejmost.

Maminko, tatínku, jsme moc rádi, že se máme tak dobře. A - co kdybychom si spolu každý večer povídali? Víte, tak, jako děti ze starých časů. Mně už se nechce sedět u počítače.

"Jedeš! Schováš se!" volal pan farmář do vývařiště na vodníka. A pak už to nastalo. Kapři, štiky, líni, amuři, candáti... putovali vývařištěm na třídící stoly, kde byli šikovnými rybáři tříděni do beden a kádí s vodou. To byl frkot!

A zase ten vodník! Nedal si pokoje. Stále chtěl vyvádět nějaké kulišárny.