Že se na jaře rodí mláďátka, to ví přece každý. Stačí se jen rozhlédnout kolem sebe. V kurníku sedí paní kvočna a ostražitě hlídá své hnízdo plné vajíček. Nejednou se stane, že kočka, která se nechala všemožně hladit, mazlit a vískat za ušima zmizí a vrátí se za několik týdnů s již odrostlými koťátky. To je panečku radosti! No a dnes se ve škole také tento malý zázrak stal. Zvířátka založila své "rodiny" a přišla nám ukázat svá mláďátka. A jak se nám to povedlo, se můžete kouknout všichni.

Hu, hu, hu, jaro už je tu. Nebo je to fór? No, občas to tak vypadá. A nejen v přírodě.

Z nebe se na zem zlehoulinka snášejí poslední sněhové vločky, ale RÁNO...Ó, ráno už je slyšet veselé švitoření, cvrlikání a prozpěvování. To se rozléhá ranní, ještě trošku rozespalou krajinou. A představte si, že se stalo něco nevídaného! Do školy se konečně vrátilo veselé štěbetání, švitoření a juchání našich dětí. A s nimi přilétli i trošku vykulení ptáci Loskutáci, kteří tolik veselých tvářiček pohromadě snad ještě neviděli. TAK VÍTEJTE! Popřáli jsme našim ptáčkům při slavnostní vernisáži.

Když jsme se dnes ráno probudili a vykoukli z okna, čekalo nás příjemné/nepříjemné překvapení... Někdo si ráno zanadával, my jsme si však poslední sněhové vločky, které pokryly naši školní zahradu, náramně užili... Sněhuláci a koulovaná nesměla chybět!